Kočka v zapnuté sušičce, žádné trestní stíhání. Kdy vlastně týrání zvířat splní zákon a kdy ne

Případ z Litoměřicka popsaný iDNES.cz i Novinkami rozpoutal debatu, kterou v Česku slýcháme opakovaně. Kočka byla dána do zapnuté sušičky. Policie případ prošetřila a nakonec odložila s tvrzením, že zvíře podle zjištění zabil domácí pes ještě před tím, než bylo do sušičky vloženo. Trestní stíhání pro týrání zvířete tak nebylo zahájeno. Případ rozdělil veřejnost a znovu poukázal na to, jak úzký je český právní rámec pro to, co se v praxi opravdu považuje za týrání.

Co říká zákon o týrání zvířat

Základním právním nástrojem je zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Trestný čin týrání zvířete pak upravuje trestní zákoník v ustanovení § 302. Klíčové je slovo "úmyslné". Zákon vyžaduje, aby pachatel jednal s vědomím, že způsobuje zvířeti bolest nebo utrpení. Bez úmyslu nelze mluvit o trestném činu, i když je jednání jinak zcela nepřijatelné.

To vytváří praktický problém. Ve chvíli, kdy pachatel tvrdí, že si nebyl vědom následku, například že nevěděl, že kočka je v sušičce, případ se okamžitě přesouvá do roviny, kde policie musí prokázat úmysl. Prokázání úmyslu bez svědků nebo bez jasné komunikace pachatele je v praxi téměř nemožné.

Podle informací Státní veterinární správy se ročně v Česku eviduje řádově několik tisíc podezření na týrání zvířat. Trestního stíhání se dočká zlomek, obvykle jednotky procent případů. Zbytek se řeší jako přestupek podle veterinárního zákona, kde maximální pokuta činí padesát tisíc korun.

Proč byl případ v Litoměřicích odložen

Podle veřejně dostupných informací policie vyšetřila okolnosti a došla k závěru, že kočka byla usmrcena psem, který ji zakousl. Do sušičky se dostala už mrtvá. To znamená, že samotné zapnutí sušičky neposílilo utrpení živého zvířete, a proto skutková podstata týrání nebyla naplněna.

Právně to lze pochopit. Trestní zákoník sankcionuje ublížení živému zvířeti. Vůči zdechlině nelze spáchat týrání ve smyslu trestního zákona. Etický rozměr případu je ale zjevně jiný a veřejnost jej cítí správně. Jednání s tělem uhynulého mazlíčka způsobem, který zjevně slouží ke krytí stop nebo k demonstraci pohrdání životem, je pro každého veterináře i pro většinu společnosti nepřijatelné.

Co by případ musel splňovat, aby došlo ke stíhání

Aby jednání se zvířetem naplnilo trestný čin týrání, musí být prokázáno několik věcí současně. Za prvé, že zvíře bylo v okamžiku jednání živé. Za druhé, že pachatel jednal úmyslně nebo alespoň v hrubé nedbalosti, kterou zákon připouští u některých kvalifikovaných forem týrání. Za třetí, že zvíře bylo v důsledku jednání pachatele vystaveno bolesti, utrpení nebo že bylo usmrceno bez zákonem uznaného důvodu.

Trestní sazba za týrání zvířete činí až dva roky odnětí svobody, u zvlášť zavrženíhodných způsobů provedení, například u týrání zvířete zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, až pět let. Kvalifikovaná skutková podstata se vztahuje třeba na zapalování zvířat, jejich topení, zavírání do uzavřených prostor za účelem přehřátí, tedy přesně na scénáře, které si veřejnost představuje pod pojmem "surové týrání".

Co může udělat svědek nebo soused

Pokud se domníváte, že soused nebo někdo z vašeho okolí zachází se zvířetem způsobem, který splňuje zákonné znaky týrání, existuje několik konkrétních kroků. První a nejdůležitější je zdokumentovat co nejvíce důkazů. Fotografie, videa, poznámky s daty a časy incidentů, jména a kontakty na svědky. Bez důkazů policie i veterinární správa mohou udělat jen málo.

Druhým krokem je oznámení na Krajskou veterinární správu. Ta má pravomoc provést kontrolu, odebrat zvíře do péče a v případě podezření na trestný čin postoupit věc policii. Podle informací dostupných na webu SVS probíhá reakce obvykle do několika pracovních dnů, u akutních případů okamžitě.

Třetím krokem je podání trestního oznámení. Pokud jde o podezření na trestný čin, můžete se obrátit přímo na policii. K trestnímu oznámení není nutná znalost přesné právní kvalifikace, stačí popsat, co jste viděli. Právní hodnocení pak provede státní zastupitelství.

Role veterináře v procesu

Veterináři hrají v podobných případech nezastupitelnou roli. Ošetřující veterinář má povinnost oznámit podezření na týrání zvířete Krajské veterinární správě, pokud se s ním setká v ordinaci. To se týká i případů, kdy majitel přinese zvíře s poraněním, které vzhledem k anamnéze nesedí k tvrzenému úrazu.

Veterinář také může být vyžádán jako znalec do řízení. Jeho odborné stanovisko k tomu, zda a jak dlouho zvíře trpělo, jaké mechanismy vedly k jeho zranění nebo smrti, může být pro průběh vyšetřování rozhodující. Právě proto je pro pachatele obtížné se z případů vylhat, pokud se zvíře dostane k odbornému vyšetření.

Co si z případu odnést

Kauza z Litoměřicka ukazuje, že český právní rámec pro ochranu zvířat má hranice, které nejsou vždy v souladu s morálním cítěním veřejnosti. Odložení případu neznamená, že jednání pachatele bylo v pořádku. Znamená pouze, že zákon v současné podobě na dané jednání nedosáhne.

Pro majitele zvířat i pro veřejnost je klíčové, že při podezření na týrání existují funkční nástroje, které je potřeba využít včas. Veterinární správa, policie, veterinář v ordinaci, to všechno jsou články, které mohou konkrétnímu zvířeti pomoct. Klíčem je nezaváhat, zaznamenat co nejvíce, a v případě pochybností se raději obrátit na odborníka. Náš portál najitveterinare.cz vám pomůže rychle najít veterinární ordinaci ve vašem okolí, ať už jde o rutinní péči nebo o akutní situaci, která by mohla souviset s týráním.