Proč pes zaútočí na dítě a jak pokousání předejít. Varovné signály, které majitelé přehlížejí

Zprávy o napadení dítěte psem se objevují s děsivou pravidelností a téměř vždy zní stejně. Rodinný pes, který nikdy nikoho nekousl, náhle a bez zjevného důvodu zaútočil. Jak připomíná aktuální případ, o kterém informovala TN.cz, oběťmi bývají nejčastěji malé děti a útočníkem pes, kterému rodina bezmezně věřila. Z pohledu veterinární medicíny a etologie ale žádný útok nepřichází z ničeho nic. Pes téměř vždy vysílá varovné signály dlouho předtím, než kousne. Problém je, že je lidé neumějí číst, nebo je vědomě omlouvají.

Mýtus psa, který nikdy nekouše

Nejnebezpečnější věta, kterou může majitel vyslovit, zní: náš pes by nikdy nekousl. Každý pes má zuby a každý pes je za určitých okolností dokáže použít. Nezáleží přitom jen na plemeni. Statistiky pokousání sice vedou velká a silná plemena, protože jejich kousnutí má nejvážnější následky, ale samotná ochota kousnout se týká úplně všech psů včetně malých společenských plemen.

Rozhodující je kombinace tří faktorů. Zdravotní stav zvířete, jeho zkušenosti a socializace a konkrétní situace, ve které se ocitne. Pes, který má bolesti, je ve stresu nebo se cítí zahnaný do kouta, reaguje jinak než tentýž pes v klidu na procházce. Právě proto se velká část útoků odehraje doma, v prostředí, které všichni považují za bezpečné.

Proč jsou nejčastější obětí právě děti

Malé děti jsou pro psa nečitelné. Pohybují se trhaně a nepředvídatelně, vydávají vysoké zvuky, padají na zem a sahají psovi do obličeje, na ocas nebo do misky s jídlem. Dítě navíc nerozumí signálům, kterými pes říká, že mu situace není příjemná. Dospělý člověk většinou pozná, že pes vrčí, a stáhne se. Dítě vrčení často ignoruje, nebo ho dokonce napodobuje.

Roli hraje i výška. Dítě má obličej v úrovni psí tlamy, takže kousnutí, které by u dospělého skončilo poraněním ruky, míří u dítěte na hlavu a krk. Proto mají útoky na děti tak vážné následky i tehdy, když pes kousne jen jednou.

Veterinární lékaři sdružení v Komoře veterinárních lékařů ČR dlouhodobě upozorňují, že dítě do deseti let by nikdy nemělo zůstat se psem o samotě bez dozoru dospělého. Ani na chvíli, ani se psem, kterého rodina zná roky. Naprostá většina tragédií se stane právě v okamžiku, kdy dozor na pár minut chybí.

Varovné signály, které předcházejí kousnutí

Pes komunikuje tělem a dělá to srozumitelně, pokud víme, na co se dívat. Před kousnutím obvykle projde celou škálou signálů, kterými se snaží konfliktu vyhnout. Odvrací hlavu, olizuje si nos, zívá, ztuhne, přešlapuje, snaží se odejít. Pokud tyto signály nikdo nerespektuje, přitvrdí. Přijde upřený pohled, zvednutý pysk, vrčení a naznačené klapnutí zubů. Kousnutí je až poslední krok.

Nebezpečné je, když majitelé psa za vrčení trestají. Pes se pak naučí, že varování se nevyplácí, a příště přeskočí rovnou ke kousnutí. Vrčení není neposlušnost, je to informace. Správná reakce je situaci zklidnit, zdroj konfliktu odstranit a zamyslet se, co psovi vadilo.

Zbystřit by měl majitel také ve chvíli, kdy pes začne střežit jídlo, hračky nebo místo na spaní, kdy se mu náhle změní chování, přestane vyhledávat kontakt nebo naopak přehnaně reaguje na běžné podněty. Náhlá změna chování je často prvním příznakem zdravotního problému.

Bolest a nemoc jako spouštěč agrese

Z veterinární praxe vyplývá, že za nečekanou agresí u dosud bezproblémového psa velmi často stojí bolest. Artróza, bolest zubů, zánět uší, kožní onemocnění nebo hormonální porucha dokážou změnit povahu psa během několika týdnů. Pes, kterého bolí klouby, kousne dítě, které na něj spadne, ne proto, že by byl zlý, ale protože se brání bolesti.

Proto platí jednoduché pravidlo. Každá náhlá změna chování patří do ordinace. Veterinární lékař vyloučí zdravotní příčinu, a pokud je pes zdravý, doporučí spolupráci s etologem nebo zkušeným trenérem. U starších psů se vyplatí preventivní prohlídka jednou ročně i bez příznaků, protože chronickou bolest psi dlouho maskují.

Co musí zvládnout rodina, kde žije pes s dětmi

Soužití psa a dítěte funguje tehdy, když má pes jasná pravidla a vlastní klidovou zónu. Pelíšek nebo přepravka, kam za ním dítě nesmí, je základ. Pes musí mít možnost od dítěte kdykoli odejít a nikdy by neměl být nucen kontakt snášet. Objímání kolem krku, tahání za uši nebo sedání na psa nejsou projevy lásky, které pes ocení, ale stresové situace, které jednou mohou přetéct.

Dítě je potřeba učit od nejútlejšího věku, že pes není hračka. Nesahá se mu do misky, nebere se mu hračka z tlamy, nebudí se, když spí, a nechává se na pokoji, když žere nebo se stáhl do svého pelíšku. Stejně důležité je naučit dítě správné chování k cizím psům. Nikdy nesahat na psa bez svolení majitele, nepřibíhat k němu a neutíkat před ním.

Státní veterinární správa, jejíž doporučení najdete na webu SVS, zároveň připomíná povinnosti majitele. Pes musí být na veřejnosti pod kontrolou, v mnoha obcích platí vyhlášky o vodítku a náhubku a majitel odpovídá za škodu, kterou jeho zvíře způsobí. Odpovědnost za útok psa nese vždy člověk, nikdy ne dítě, které se ke psu přiblížilo.

Co dělat, když už ke kousnutí došlo

Pokud pes dítě kousne, na prvním místě je ošetření rány a lékařská pomoc. I drobné kousnutí od psa se snadno infikuje, proto patří každá tržná rána k lékaři. Majitel psa je povinen doložit platné očkování proti vzteklině a zajistit veterinární vyšetření zvířete.

Následně je nutné řešit příčinu. Utracení nebo odložení psa do útulku problém nevyřeší, pokud rodina nepochopí, co k útoku vedlo. Prvním krokem je vždy veterinární vyšetření zaměřené na bolest a zdravotní stav, druhým konzultace s odborníkem na chování. Teprve na základě obou posudků má smysl rozhodovat o tom, zda pes může v rodině s dětmi zůstat.

Časté otázky

Existují plemena, která na děti neútočí?

Neexistují. Každý pes může kousnout. Plemeno ovlivňuje sílu čelistí a tedy závažnost poranění, ne ochotu kousnout. Rozhodující je výchova, socializace, zdravotní stav a dohled dospělých.

Od kolika let může být dítě se psem samo?

Odborníci doporučují nenechávat psa o samotě s dítětem mladším deseti let. I u starších dětí záleží na tom, jak dobře psa znají a zda umějí číst jeho signály.

Pes začal vrčet na dítě. Máme ho dát pryč?

Ne hned. Vrčení je varování, ne útok. Nejdřív nechte psa vyšetřit veterinárním lékařem, protože častou příčinou je bolest. Zároveň zajistěte, aby pes měl klidovou zónu a dítě respektovalo pravidla kontaktu. Pokud problém trvá, obraťte se na etologa.

Kdo odpovídá za škodu, když pes pokouše cizí dítě?

Majitel psa. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem nese jeho vlastník, případně osoba, které zvíře svěřil. Vyplatí se mít sjednané pojištění odpovědnosti, které škody z pokousání kryje.